Bohuslav Martinů

Napište nám:

e-mail:
eva
strausova
@seznam.cz

-historie-

K ilustrování historie vzniku a vývoje Společnosti Bohuslava Martinů jsou použity autentické vzpomínky členů uveřejňované pravidelně ve Zprávách SBM

ZALOŽENÍ

Zprávy SBM č. 1 / září 1977 v Praze, str. 4
SPOLEČNOST USTANOVENA – DIVADLO HUDBY V PRAZE DNE 21. 2. 1977

Jaroslav Mihule

Je půl osmé večer. Sál se zaplňuje známými osobnostmi, přicházejí zástupci ministerstva kultury ČSR, rozhlasu, televize, vstupuje paní Charlotte Martinů, provázená svou tlumočnicí a přáteli. Uprostřed programu se ještě znovu otvírají dveře, aby jimi prošla další osobnost vřele pozdravována – národní umělec Jan Zrzavý.

Na scénu vstupuje předseda České hudební společnosti dr. Jiří Bajer, CSc., a zástupci přípravného výboru SBM. Krátké přivítání a už znějí zakládací formule Společnosti z úst dr. Bajera:

„Protože plénum ústředního výboru České hudební společnosti i ministerstvo kultury ČSR projevily souhlas s ustanovením Společnosti Bohuslava Martinů jako součásti České hudební společnosti a protože souhlasí i s navrženým předsednictvem Společnosti Bohuslava Martinů, prohlašuji Společnost B. Martinů za řádně ustavenou v duchu stanov České hudební společnosti. Současně předávám další řízení předsedovi Společnosti Bohuslava Martinů, nositeli Řádu práce dr. Václavu Holzknechtovi.“

Dr. Holzknecht se ujímá funkce vzpomínkou na Bohuslava Martinů. Předává diplomy o čestném členství skladatelově choti a Janu Zrzavému. Slavnostní projevy přednášejí zástupce ministerstva kultury ČSR, ředitel odboru, prom. hist. Jaroslav Hraba, předseda MěstNV v Poličce s. Jan Hrdlička, zástupce Svazu českých skladatelů a koncertních umělců národní umělec Václav Dobiáš, za Nadaci Bohuslava Martinů při Českém hudebním fondu jeho ředitel s. Vladimír Ševčík. A do jeho rukou je symbolicky předán vzácný dar skladatelovi choti – obsáhlá sbírka autografů Bohuslava Martinů, vzápětí putující do Památníku Bohuslava Martinů v Poličce.

Zprávy SBM č. 1/ září 1977 v Praze, str. 5-6

PROJEV Dr. JAROSLAVA MIHULEHO, CSc. (výběr)
Společnost Bohuslava Martinů vzniká jako součást České hudební společnosti, ustanovené 11. prosince 1975, s výslovným posláním „napomáhat při organizování a rozvoji hudebního života v ČSR“. Náš hudební život je nedomyslitelně spjat s Bohuslavem Martinů. Hlásí se k němu desítky vynikajících interpretů, obdivují ho přední skladatelé i stovky bezejmenných milovníků hudby. Martinů prostě žije, a to s takovou intenzitou, o jaké může naprostá většina skladatelů pouze snít. A tak ustanovuje-li se dnes Společnost s jeho jménem, musí si být vědoma nesporného tichého předpokladu: hudba Bohuslava Martinů nepotřebuje nás ani naši pomoc, nýbrž mi potřebujeme ji. Potřebujeme komunikovat s krásou a hloubkou jejího poselství, jež činí naše životy plnějšími a bohatšími.

Práce přípravného výboru byla radostná. Začala koncem roku 1976. V těsné spolupráci s Českou hudební společností a za stálého plodného zájmu ministerstva kultury ČSR záhy vykrystalizoval okruh iniciativních spolupracovníků, vytříbily se základní okruhy činnosti a vyvstaly i zcela reálné nejbližší perspektivy rozvoje SBM. Přípravný výbor si byl vědom, že musí respektovat pestré složení členské základny. Nechceme zklamat nikoho. Z toho důvodu se naše práce rozdělila do několika směrů. Tři z nich nás pro tento okamžik zajímají nejvíce: osvětový, muzikologický a interpretační.

Závěrem budiž dovoleno zdůraznit, že při vší rozmanitosti akcí Společnosti nám není nic tak vzdáleno, jako učinit z Bohuslava Martinů modlu. Bylo by přímo protichůdné smyslu veškeré jeho životní činnosti. Nebudeme glorifikovat jednoho skladatele na úkor druhých. Pravé umění to nemělo nikdy zapotřebí.

Založení jednotlivých poboček:

Vzpomínáme, aneb před dvaceti lety

Zprávy SBM č. 18 pod značkou (the)/ 1995 v Praze
JAK TEN ČAS KVAPÍ…
Vzpomínka na setkání v Poličce roku 1994

Je tomu už hodně přes deset let, kdy se naposledy setkali zástupci všech poboček Společnosti Bohuslava Martinů, zaštiťované tehdy Českou hudební společností; ta navzdory nejrůznějším vnějším vlivům (někdy třeba i poněkud neblahým) poskytovala SBM podmínky pro možnost jejího dalšího setrvání i konstruktivního růstu. Díky pochopení sekretariátu České hudební společnosti v čele s jeho tehdejším předsedou dr. Jiřím Bajerem, tajemníkem dr. Stanislavem Tesařem, vždy svědomitě obětavou, pilnou a usmívající se dr. Annou Chorvátovou i dalšími a pod záslužným předsednictvím nezapomenutelného prvního dlouholetého předsedy dr. Václava Holzknechta se vytvářel prostor nejen pro nejrůznější aktivity, ale později i pro možnost pozdější právní subjektivity naší Společnosti.

Čas však kvapí a tváře některých účastníků v Kroměříži u příležitosti prvního pětiletí naší činnosti se staly jen vzpomínkami. Rozloučili jsme se s dr. Václavem Holzknechtem i jeho následovníkem prof. Josefem Páleníčkem, s poněkud nostalgickou vzpomínkou si už jen po paměti připomínáme obličeje některých našich tehdejších členů. Za všechny snad alespoň několik jmen – k těm nejagilnějším patřila vždy usměvavá paní magistra Libuše Pešková z Prahy, poličská rodačka a pamětnice dob mladého Martinů v rodném městě paní Zdeňka Vystavělová, z nejvýznamnějších poličských členů nelze pominout ani činorodého pana prof. Bedřicha Půžu a jeho staršího kolegu pana prof. Eduarda Venclovského, jehož příspěvek jsme na stránkách našich Zpráv otiskli nedlouho před jeho skonem. Ale pochopitelně mezi námi chybí i mnoho jiných: v Pardubicích se letošního shledání členů Společnosti SBM nedožila skladatelova přítelkyně a později horlivá popularizátorka paní Olga Žalmanová, jejíž aktivita zejména v prvních letech existence naší Společnosti není zanedbatelná; chybí nám i pečlivý kronikář tehdejší činnosti pan Jiří Vopršal (také Mistrův někdejší krajan), dlouholetý místopředseda brněnské pobočky, snaživý a inspirativní dr. Vladimír Telec, jehož život se ukončil uprostřed činorodých snah, není už mezi námi ani dr. Štěpánka Pražanová z Poličky, rovněž skladatelova přítelkyně a později jedna z velmi zasloužilých kulturních pracovnic v Poličce (známí ji uváděli pod jménem „Štefinka“); její jméno najdeme i v tiráži Holzknechtovy publikace „Cesta Bohuslav Martinů“ coby lektorku rukopisu – publikace vyšla péčí SBM jako bibliofilský tisk před deseti roky.

Na mnohé jsme - mnohdy neprávem – možná zapomněli, ale jistě ne záměrně. Rytmus každodenního života nás však nutí nejen se ohlížet, ale hledět i k budoucnosti. Tu dnes garantuje namísto někdejší České hudební společnosti Nadace Bohuslava Martinů v čele s jejím předsedou dr. Viktorem Kalabisem. A tak i dnes, kdy jiné podobné spolky, kluby a společnosti mnohdy zanikají, můžeme se s hrdostí nad vykonanou prací ohlížet nazpět i vytyčovat si nové někdy – s ohledem na okolní události – i dosti smělé úkoly. To vše bylo obsahem i setkání členů všech poboček SBM v poličském Tylově domě v neděli 29. května 1994.

* * *

Už předchozího dne se členové poboček z Brna, Poličky, Prahy a Zlína společně setkali na 12. ročníku festivalu „Putování za studánkami“ ve Vlčkově nedaleko Litomyšle. Mnozí se této akce zúčastnili poprvé, zatímco jiní už patřili k „pamětníkům“ nejrůznějších vrtochů počasí i jiných nepředvídatelných událostí, jež však díky vzájemnému pochopení vždy dopadly dobře, ba dokonce na výbornou.

Také letošní „Putování za studánkami“ se stalo příležitostí ke vzájemným neformálním setkáním, rozhovorům a k navazování nových upřímných přátelství. V kouzelném prostředí malebné kopcovité krajiny s rozkvetlými loukami a voňavými lesy si lidé byli navzájem mnohem blíž díky nejen přírodním scenériím (a neobyčejně příhodnému počasí!), ale i prostřednictvím hudby; nechybělo ani provedení slavné kantáty o májovém otvírání studánek, již z podnětu poličského rodáka, básníka Miloslava Bureše zkomponoval ve svém vrcholném tvůrčím období slavný skladatel českého původu jako svůj nejniternější pozdrav nejen rodné zemi a kraji, z něhož vzešel, ale i lidem, kteří si navzdory všem vnějším přízním i nepřízním uměli vážit jeho díla a chápali ono humanistické poselství, jež Martinů tlumočil svými melodiemi.

Účastníci 12. ročníku vlčkovských slavností tradičního jarního „otvírání studánek“ se druhý den potkávali v poličských ulicích; zde si prohlédli nejen rodné město Martinů a jeho pamětihodnosti, ale kromě návštěvy skladatelovy hrobky na starém michalském hřbitově, Památníku B. Martinů v muzeu, zhlédnutí sochy od akademického sochaře Milana Knoblocha a vyhlídky na město z ochozu svatojakubského kostela, kde se skladatel 8. prosince 1890 narodil, vyslechli tu kromě jiných děl – známých Beethovenových variací Es dur na téma Mozartovy Kouzelné flétny a skvěle prokomponované Griegovy Sonáty a moll, op. 36 – také Martinů Sonátu č. 2 pro violoncello a klavír z roku 1941; to vše v podání violoncellisty Karla Fialy za brilantního doprovodu Květy Bilynské.

Komorní koncert se uskutečnil ve velkém sále Tylova divadla v Poličce. Hned v úvodu předseda Společnosti Bohuslava Martinů prof. dr. Mgr. Zdeněk Zouhar připomněl, že letošní setkání zástupců všech poboček SBM se uskutečňuje v místech se jménem tohoto velkého poličského rodáka velmi spjatých: zde totiž devětatřicetiletý mladý komponista při otevření budovy přednesl své klavírní „Preludium“, právě v těchto prostorách zaznělo v lednu 1956 první veřejné provedení slavné kantáty „Otvírání studánek“ za přítomnosti autora textu Miloslava Bureše a dalších osobností (žel, vyjma skladatele samotného, nebo společenské klima v naší zemi mu to neumožňovalo!). A právě velká sál Tylova divadla se stal místem posledního rozloučení i s paní Charlotou Martinů (1978) a později s ostatky velkého českého skladatele světového formátu (1979).

Po této krátké rekapitulaci a se základními informacemi o současném stavu celé Společnosti i o jejich perspektivách předal předsedající prof. dr. Zdeněk Zouhar slovo dlouholetému tajemníkovi SBM prof. dr. Jaroslavu Mihulemu, CSc.; právě on totiž patřil k úzkému kruhu těch, bez jejichž osobní iniciativy by vznik Společnosti nebyl zřejmě uskutečněn. S řečnickou pohotovostí sobě vlastní se prof. dr. Jaroslav Mihule kromě jiných skutečností zmínil také o okolnostech, předcházejících samotnému zrodu SBM. Uvedl, že myšlenky na ustavení podobného sdružení doznaly svého definitivního vrcholu při setkání paní Charlotty Martinů s tehdejším českým ministrem kultury doc. dr. Milanem Klusákem, CSc.; ten tuto vůli paní Martinů nejenže uvedl v život, ale poskytl ji také osobní podporu.

Bez laskavého svolení řečníka jsme tuto sta nadepsali okřídleným rčením „Jak ten čas letí!“ – a právě tento rétorický leitmotiv jakoby prolnul některé pasáže brilantně pronesené zdravice, v níž prof. dr. Mihule, CSc., v návaznosti na dnešní současnost připomněl vše, čím se můžeme pochlubit a nač můžeme být naše Společnost právem pyšná. K milým zahraničním hostům poličského setkání členů SBM z Brna, Prahy, Zlína i hostující Poličky patřil též bývalý redaktor anglického Radia Free, nyní také člen výboru festivalu Pražské jaro 1994 pan Graham Melville Mason. Z jeho úst se přítomní kromě dalších zajímavostí dozvěděli, že hudba Martinů je ve Velké Británii uváděna častěji než v některých jiných západoevropských zemích. Svědčilo o tom například koncertní provedení opery Julietta v Edinburgu i jiné programy, v nichž hudba velkého poličského rodáka nechyběla.

* * *

Za pražskou pobočku se slova ujala dr. Marie Lauschmannová. Ve své stručné, ale obsažně věcné informaci poukázala na skutečnost, že pražská pobočka svými přibližně dvěma stovkami členů je největší a v členské kartotéce nechybějí ani jména významných hudebníků, například světově proslulých dirigentů Václava Neumanna či Jiřího Bělohlávka. Pražští členové SBM se scházejí pravidelně každý první čtvrtek, nyní v Nadačním domě Zdeňky Podhájské na náměstí Kinských v Praze na Smíchově; zde také sídlí centrum Nadace Bohuslava Martinů.

Jménem brněnské pobočky, v níž je soustředěno přes padesát zájemců, jako první vystoupil její dlouholetý předseda prof. dr. Mgr. et Mgr. Zdeněk Zouhar, který v čele brněnského výboru stál od vzniku v roce 1978 až do letoška. Uvedl, že brněnské koncertní publikum má díky SBM možnost vyslechnout cyklus komorních koncertů, na nichž zaznívá všech sedm smyčcových kvartetů. Jiná abonentní řada kromě děl našeho velkého Mistra připomíná též tvorbu jeho učitelů (Suk, Roussel), žáků a přátel. Také třetí cyklus není bez zajímavostí – dramaturgie konfrontuje tvorbu Martinů s jinými moravskými skladateli.

Po prof. dr. Zouharovi se účastníkům poličské valné hromady představila nově zvolená předsedkyně brněnské pobočky Mgr. Mráčková. Kromě jiného připomněla kontinuitu Martinů mezi hudbou minulého století a avantgardním dneškem, jeho spojování prvků domácích se světovými i ostatními – řečeno slovy Mgr. Mráčkové – „svorníky“, jež jsou pro Martinů stejně typické jako jeho pregnantní využívání tóniny B dur, v níž – podle mínění brněnské předsedkyně SBM – zaznívají stěžejní témata děl se vztahem k rodné zemi, k domovu. Také zlínská sekce SBM, v jejímž čele po dirigentu Rostislavu Hališkovi stanul snaživý Mgr. Ivan Mlynář, má početně stejné zastoupení jako pobočka brněnská. Po určitém útlumu zájmu o díla Martinů po roce 1990 se prý nyní zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů chystá oživit dramaturgický plán také díly svého slavného jmenovce. Kromě této skutečnosti zlínský předseda SBM připomněl přípravu a realizaci projektu cyklu koncertů komorních skladeb Martinů od skladeb raných až po díla zralého věku.

Za hostitelskou Poličku přítomné pozdravila Ellen Slavíková; prokázala, že někdy i kratičké slovní vystoupení může nahradit obsáhlé projevy – přítomní si uvědomili, že ani rodné město nezůstává odkazu svého velkého rodáka nic dlužno, což ostatně už předtím v krátké úvodní zdravici připomněl i poličský starosta ing. Václav Kysilka.

* * *

Důstojnou tečkou za dopoledním setkáním členů Společnosti Martnů ve skladatelově rodišti se stalo provedení jeho druhé Sonáty pro violoncello a klavír z roku 1941, kde se – stejně jako v úvodních kompozicích Ludwiga van Beethovena a Edwarda Griega – virtuózním způsobem představili mladí umělci Karel Fiala (violoncello) a Květa Bilynská (klavír). Následující návštěva místa Mistrova narození ve věži chrámu svatého Jakuba uzavřela prohlídku města, které je – kromě jiných pamětihodností – pro turisty atraktivní nejen skladatelovou hrobkou na zdejším starém svatomichalském hřbitově, ale od září 1990 také uměleckým skvostem – sochou mladého Martinů od našeho člena Mistra Milana Knoblocha.

* * *

Jednotlivé pobočky si poté vytvořily vlastní programy; všechny však spojovalo vědomí, že Poličsko skýtá mnoho krás nejen uměleckých, ale i přírodních, takže není divu, že skladatel – by vzdálen stovky kilometrů od své domoviny – na tuto rázovitou oblast Českomoravské vysočiny nejen osobně vzpomínal, ale tyto reminiscence umělecky přetavil do hudby, jež oslovuje i naši současnost.

Předsedové SBM

V průběhu trvání SBM se v předsednictví vystřídali: (*klikněte pro rozbalení/sbalení dalšího textu)

copyright SBM 2015 I design Renata Pechancová pro SBM I coding Morpheus Art, s.r.o. pro SBM